Informace

Kočičí bulka pod kůží

Kočičí bulka pod kůží



We are searching data for your request:

Forums and discussions:
Manuals and reference books:
Data from registers:
Wait the end of the search in all databases.
Upon completion, a link will appear to access the found materials.

Kočičí bulka pod kůží, pravá strana. Tak se jmenuje. Nevěděl jsem. Viděl jsem jen to, co jsem hledal. "Je mladá," řekl jsem. "Vezmu ji s sebou domů."

"Je to dobrý nápad?"

pokrčil jsem rameny. "Nevím. Moje matka vždycky říkala, že jediný způsob, jak se něco dozvědět, je riskovat. Já prostě nic nevím. Ale proč nemám tvoji zbraň?"

"Pořád máš tu .22?"

Zavrtěl jsem hlavou. Nechtěl jsem s sebou nosit nabitou zbraň. To by mě jen přivedlo do neustálého stavu obav. Kdyby mě znovu přepadli, chytili by mě plochonoží.

"Nepustím ji s tebou," řekl. "Vezmi ji s sebou domů."

Zírala jsem na něj. "A pak co?"

Jen se na mě podíval.

povzdechl jsem si. "A pak co?" řekl jsem znovu.

"Přijdu tam později, abych viděl, jestli neuteče."

"Musím ti něco říct o policii," řekl jsem.

"Co?"

"Zabil jsem člověka. Tohle všechno je velká chyba. Kdybyste mě nechal vysvětlit, mohl bych to objasnit."

Zamžoural na mě, ale nedokázal mě přečíst. "Kdo ti to řekl?"

"Muž, kterého jsem zastřelil."

Podíval se na ni.

"Šel jsem do domu pro svůj klobouk. Byla tam. A viděl jsem toho muže. Svlékl se a pobíhal kolem jako maniak. Tak jsem ho zastřelil. Policajt mi řekl, že to byla sebeobrana." Ale nebylo."

Podíval se na mě. "To mi stačí. Ale když to dokážeš udělat tak, aby to vypadalo jako špatná střelba, pravděpodobně se z toho dostaneš. A pokud ne, budou to chtít zkusit znovu. Takže budeš muset buď v budoucnu trochu opatrnější. Chápeš mě?"

"Ano, děkuji."

"Nemáš zač. Teď ji vezmi domů."

Byl tak klidný a tichý, že jsem věděla, že něco skrývá, ale neřekl mi co. Nechtěl jsem se ptát. Věděl jsem, že mě v domě nechce. Nejspíš byl rád, že se mě zbavil.

Vzal jsem ji domů a nechal ji tam. Cítil jsem se hrozně, že jsem lhal. Ale potřeboval jsem udržet doktora mimo záběr. Neexistoval žádný jiný způsob, jak to udělat.

Vrátil jsem se a několikrát jsem ho zkontroloval, ale viděl jsem, že je zaneprázdněn. Doufal jsem, že nedělal nic podvodného, ​​aby se mě pokusil obvinit.

Byl jsem tak nervózní, spal jsem tu noc ve svém bytě.

V pátek po práci jsem se rozhodl zkontrolovat Alexe. Byla zaneprázdněná, jako obvykle, a tak jsem šel domů, abych na ni počkal.

Ale nikdy se neukázala.

Zkoušel jsem zavolat do její kanceláře, ale nikdo se neozval. Začínal jsem mít obavy. Nechal jsem v jejím bytě vzkaz. Stálo tam: "Omlouvám se, že jsem tě nevyzvedl ve studiu. Přišel jsem hodně pozdě v práci. Budu tu dnes večer v devět."

Šel jsem domů.

Alex se stále neukázal.

Její telefon byl mrtvý.

Začínal jsem mít obavy. Rozhodl jsem se, že raději zkontroluji Alexe ve studiu.

Zajel jsem na parkoviště studia a vystoupil z auta. Právě jsem otevíral zadní dveře, abych se dostal dovnitř, když Alex vyšel ze studia.

Viděl jsem ji bočním oknem. Nesla peněženku. Nemohl jsem říct, jestli přicházela od svého auta nebo k němu šla.

Nasedl jsem do auta a následoval ji.

Následoval jsem ji na obrubník a sledoval, jak nasedá do černého BMW.

Bylo to pěkné auto, ale ne takové, které by poutalo pozornost na parkovišti. Alex nastartoval motor. Když jsem ji viděl sahat do kabelky, věděl jsem, že sahá po zbrani.

Musel jsem ji zastavit. Musel jsem se k ní dostat, než vytáhla tu zbraň.

Musel jsem jednat rychle.

Natáhl jsem se přes přední sedadlo a popadl vlastní pistoli.

Otevřel jsem dveře a vystoupil z auta. Sklonil jsem hlavu a pak se ohlédl přes rameno.

Alex mi nevěnoval žádnou pozornost.

Oči měla upřené na kolo. Jela tak pomalu, že jsem s ní sotva držel krok.

Musel jsem něco udělat.

Vytáhl jsem z kapsy malý mobil. Držel jsem telefon v ruce, stále přitisknutý k mému boku. Podíval jsem se jinam, na ulici a vytočil 911.

Telefon zazvonil pětkrát.

"Počkejte prosím, tady je 911."

"Ano, ahoj. Jmenuji se Tessa Morgan. Bydlím na 2116 East Fifth Street v Seattlu. Jsem na cestě na večírek ve Studiu Four. Je tam žena jménem Alex Keene. Je oblečená celá v černém a je řídila BMW. Právě vjela na parkoviště studia. Jmenuji se Tessa Morganová. Jsem v nebezpečí. Potřebuji se dostat k telefonu. Prosím, hned někoho pošli."

"Jak se jmenujete, prosím?"

"Tessa Morgan."

"Jak jsi starý prosím?"

"Je mi třiadvacet."

"Jak daleko jsi od studia?"

"Tři bloky."

"Jaká je tvá přesná pozice?"

"Na Fourth Avenue, mezi ulicemi East Sixth a East Seventh."

"Dokážeš ještě dojet na parkoviště? Jedeš na kole?"

"Ano."

"Je na místě policista?"

"Ne. Myslím, ano. Jeden je, neznám jeho jméno."

"Je tam právě teď?"

"Odešel před pěti minutami. Právě jsem mu zavolal."

"Nebyl to policista, že ne? Jen někdo v uniformě, že?"

"Ano. Je to parkovací stráž. Nenosí zbraně, ale nosí policejní uniformy."

"Je tam ještě?"

"To si nemyslím. Právě jsem opustil parkoviště."

"Jsi udýchaná, Tesso?"

"Ano. Snažím se s ní držet krok."

"Kdo? O čem to mluvíš? Kdo kdo utíká? A jakým autem jedeš?"

"Mluvím o příteli mé dcery."

"Znáš její křestní jméno?"

"Lauro. Co řídí?"

"Víš, jestli má dvě nebo čtyři kola?"

"Má dvě. Laura nenávidí čtyřkolky. Bojí se jich."

"Lauro co?"

"Víš, kdo to je. Pokud ne, neptej se."

"Přítelkyně tvé dcery se jmenuje Laura? Laura kdo?"

"Jmenuje se Laura. Je studentkou umění."

"Dobře. Znáš Laurino příjmení?"

"Neznám její příjmení. Není to příliš časté jméno."

"Jaké bylo její datum narození?"

"Nevím, neviděl jsem ji uvnitř."


Podívejte se na video: Parazit BOTFLY ÚTOČÍ!!! (Srpen 2022).

Video, Sitemap-Video, Sitemap-Videos